Systém identifikace hospodářských zvířat

Poskytovatel: Česká rozvojová agentura

Realizace: 2010

Rozpočet: cca 10 mil. Kč

V Mongolsku je cca 42 mil. kusů hospodářských zvířat, přesně se to však neví (zato lidí zde žije pouze necelé tři milióny). A to bylo jedno ze zadání projektu, kterého se náš tým účastnil v pozici formulace projektové dokumentace. Mongolští zemědělci mají velký potenciál v podobě exportu zvířat a velký problém s množícími se krádežemi (zvířat). Naplnění tohoto potenciálu a zamezení krádežím bránila nemožnost identifikovat původ zvířete. Též z hlediska epizootologického bylo nutné ověřovat, zda zvířata nepocházejí z regionů, kde se vyskytují nebezpečné infekce jako například slintavka a kulhavka.

Tyto nedostatky měl vyřešit systém označování a centrální evidence zvířat. To však představovalo poměrně zásadní organizační problém, neboť jak známo tak mongolští zemědělci kočují a berou s sebou i stáda. Vzhledem k neexistující infrastruktuře se zvířata přesunují v případě prodeje „po noze“. Též není zcela proveditelné vést evidenci jako u nás „papírově“ či na počítači a odesílat hlášení mailem. V jurtě je sice velmi příjemně, ale internet ani počítač tam obvykle není. Po dlouhých úvahách a diskuzích byl naplánován systém, který nepotřeboval papír. Označování má provádět okresní zootechnik a pomocí elektronické čtečky skenovat jedinečný kód zvířete. Místo čísla hospodářství se zvolilo rodné číslo majitele. Ve čtečce bylo pak zadáno číslo hospodářství a číslo události (tedy narození, nákup, doznačení apod....) a načten kód ušních známek patřící k určité změně. Ve chvíli kdy se zootechnik dostal do kanceláře v okresním městě a na úřadu zrovna fungoval internet, odeslal data načtená v terénu do ústředí, kde se načetly do centrální evidence. Jako doklad o vlastnictví zvířete sloužil jeden kus známky (samice), která se při jeho prodeji předávala novému vlastníkovi. Karta zvířat tedy neexistuje, ačkoli vyspělí chovatelé si je mohou objednat, neboť software čteček i evidence to umožňoval generovat.